Je tomu rok, co mi drahá polovička „k svátku“ nadělila prodloužený víkend v Paříži. Nemůžu nezavzpomínat :)
Počasí nám vyšlo krásně.
Sehnali jsme nádherný, skvělý hotel mezi Invalidovnou a Eiffelovkou.
Nikde jsme se neztratili a já tím svého skeptického drahého přesvědčila, že nelžu, když tvrdím, že mám orientační smysl.
Město se zalíbilo i I. (jeden z mých největších strachů – že tam jede jen kvůli mně a vůbec se mu tam nebude líbit)
Splnil se mi sen, jet do tohohle nádherného romantického města s někým, koho miluju.
Jediné negativum je, že se mi nepovedly fotky, což jsem samozřejmě zjistila až doma. Respektive, po příjezdu do Paříže jsem pevnou 35 vyměnila za setový objektiv 18-55. Vždycky jsem něco vyfotila, koukám na displej a povídám „Kurňa, mně to dneska nějak nejde.“ Nakonec jsem to svedla na „nefotogenické počasí“ – ten den bylo polojasno, nebe bylo šedé, prostě nic moc podmínky.
Druhý den už bylo o poznání lépe, tak jsem se těšila, že fotky vyjdou o poznání lépe. Přesto, když jsem na ně doma koukala, nějak se mi nezdály, přišly mi takové ploché, nudné. Teprve když jsem se dostala k pasáži fotek, focenou v Tuilerijských zahradách jiným objektivem, došlo mi, v čem je problém – tedy že ten setový objektiv stojí za houby, jen jsem si toho dřív nevšimla :D Zbytek fotek jsem tím pádem ani nedotřídila a leží mi doteď v počítači a připomínají mi moje fiasko.
Když jsem si I. stěžovala, že se mi z Paříže nepovedla skoro ani jedna fotka, usmál se a povídá: „No co, tak tam pojedeme znova.“
Tak snad příští rok :)
Napsat komentář