Už se to krátí

Jsem sněhofob a létofil.

Zimu ze srdce nenávidím a v létě jsem ve svém živlu. Mám dojem, že funguju na solární pohon – v létě mám vždycky mnohem víc elánu, energie a nápadů, zatímco v zimě „medvědím“.

Dlouhá léta školní docházky mě vycvičila, že mě vždycky koncem srpna chytá nostalgie a blbá nálada. Prázdniny skoro končí, léto je skoro v háji, za chvíli už bude zase lezavý podzim a hnusná zima.

S letošním ochlazením na mě tahle blbá nálada dopadla ještě víc než obvykle. Připadám si, jako kdyby mi něco unikalo, jako kdybych si to léto pořádně neužila, nevytřískala z něj maximum. Ani nechci myslet na to, co všechno jsem si v květnu/červnu slibovala, že v létě stihnu! Ještě že jsem si neudělala seznam, to bych teď seděla v koutě a brečela. Tak nějak prostě spolu s prací nebyl čas. Skoro na nic.

A přitom je to vlastně asi poslední léto, kdy mám opravdu „prázdniny“! Příští rok, dá-li pámbu, budu už mít po státnicích, takže na žádné velké prázdninování nebudu mít nárok. Ksakru. Tak ráda bych byla zase malým dítětem, které bude sice za týden zase nastupovat do školy, ale bude vědět, že za 10 měsíců ho čekají krásné 2 měsíce volna! :)

Říkala jsem si, že bych se s tím, že už mám po ptákách a žádné prázdniny se mě netýkají, měla nějak smířit. Že jestli mě hodlá každý rok v srpnu chytat depka, tak to není úplně dobrý. A pak jsem zjistila, že to máme asi v rodině :)

Ačkoli se mě to absolutně netýká, na konci prázdnin vždy cítím smutek a nostalgii. Asi stárnu…

— Makovice Vysypana (@Makovice_V) August 24, 2014