Některé víkendy jsou takové víkendy, že bych po nich pak potřebovala ještě jeden víkend, abych se z toho prvního víkendu vzpamatovala. A přesně takový byl i tenhle víkend.
Na začátku jsem si sepsala to do list – a kupodivu se mi během víkendu povedlo všechny úkoly splnit.
V sobotu jsem se konečně dočkala poliček na kořenky. Toužila jsem po nich už ony skoro čtyři roky, co tenhle byt zvelebuju a bydlím v něm. V kuchyni totiž vede vzduchotechnika a tvoří takový nevyužitý sokl. A já si od začátku říkala, že by bylo fajn na něj dát pár poliček, kam by se daly umístit kořenky a podobné věci. A I. prohlásil, že to není problém a že poličky vyrobí.
Před pár týdny jsme tedy v OBI koupili dvoumetrové prkno, narvali ho do Superba naštorc, dovezli ho na chatu, tam nařezali na poličky a odvezli zpět do Prahy. Včera pak přišlo na řadu vrtání (část soklu je ze sádrokartonu, část z betonu, takže taky celkem zábava) a řezání poliček na míru zakřivení zdi – ano, náš panelák je stavěný na přelomu komunismu a demokracie a vyznačuje se tím, čím komunistické paneláky: žádný úhel není pravý a žádná plocha není rovná. Tím pádem jsme kuchyni neuvěřitelně zaneřádili pilinami a betonovou drtí, takže pak následovalo vysávání a vytírání. A pak nutná sprcha a hurá do IKEA.
Dnes I. prohlásil, že má línou, a tak jsem ho nechtěla moc otravovat. Místo toho jsem se vrhla na plastový košík s papíry po mém otci. Měla jsem ho zašoupnutý v psacím stole už pěkných pár let a stále jsem někde vzadu v hlavě měla, že bych ho někdy měla vytřídit, ale…
Když otec zemřel, obrátily jsme s Makovicí jeho chalupu vzhůru nohama při hledání čehokoli, co by mohlo být důležité. Nakonec jsme našly právě tenhle košíček se všemi papíry od pojištění, spoření, účtů a podobně – a víceméně tak, jak jsme ho vzaly, jsme ho beze změny převezly nejdřív k Makovici a pak ke mně.
A tak jsem se vrhla mezi ty staré, smradlavé, zatuchlé papíry a třídila, co půjde do sběru a co ke skartaci (aneb jak u nás v rodině říkáme „do hořic“). Kromě všech možných výpisů z účtů, pojišťovacích smluv a podobných papírů jsem tam našla i staré fotky a dopisy, které si otec s mojí mámou posílali v roce 88. A pak dopis, který otci poslala jeho milenka roku 91 (když byl stále ještě manželem mé mámy). Našla jsem taky obrázkový dopis, který mi Makovice psala, když jsem trávila nějakou dobu na chalupě u otce. A taky průvodní dopis pro něj, který Makovice přiložila a v němž mu popisovala cestu od nás z chalupy do Prahy. Otec v něm červeně zaškrtal „chyby“ jako chybějící mezery a podobně. Musela jsem se vážně nahlas smát. Po kom jsem asi #grammarnazi, co? :D
Našla jsem taky babiččinu občanku. Takovou tu starou knížečkovou. A fotky z otcovy svatby s onou milenkou, roku 1994. A pak jeho rozvodové papíry s onou milenkou, roku 2002. Zkrátka moc pěkný exkurz do historie.
Nakonec mi z toho všeho zbyla jedna složka a pár dalších papírů. Ale hlavně dobrý pocit, že jsem to konečně udělala.
Po vytřídění bordelu jsme se vrhli na další část předělávání bytu. Rozmontovali jsme staré pracovní místo a šoupli jej do sklípku, a smontovali nové pracovní místo s větším úložným prostorem. Konečně se tak dá volně procházet kolem postele – snad to znamená konec mým neustále modrožlutofialovým otřískaným kolenům! A nové pracovní místo je zároveň tak trochu můj splněný sen – vždycky jsem si totiž přála mít sekretář <3 Tohle zemětřesení jsme pak zakončili protříděním šuplíku s návody a záručními listy od všech možných domácích spotřebičů.
Do postele jsem pak padla ve stavu, kdy mě unavovalo i jen dýchat :D
Napsat komentář