Ještě nejsem tak dlouho ze školy, abych prázdniny považovala za měsíce jako každé jiné. Každé prázdniny, i když musím pracovat, mě chytá touha po cestování, nebo aspoň po něčem novém. Toužím zažít, vyzkoušet, naučit se něco, co jsem nikdy nezažila, nezkoušela a neučila se.
Vlastně to není nic špatného. Mám chuť dělat něco kreativního, tvořit, zkoušet, vymyslet, začít nějaký nový projekt.
Průšvih je, když se k tomuhle mozkovému pnutí přidá ještě nedostatek času. Prázdninová touha je celé dny upozaděna, když dělám věci, které prostě hotové být musí, a večer uléhám do postele s tím, že zítra budu mít určitě aspoň chvíli volna na to, abych konečně…
Quanti says
30.7.2014 at 07:16Taky mám tyhlety myšlenky, ale spíš celoročně, s prázdninama jsem si to nespojovala. Ovšem to, jak se (s dítětem) přes den k ničemu nedostanu, a večer (když konečně usne) jsem tak hotová, že udělám to nejnutnější a taky zapadnu do postele, to bohužel důvěrně znám a taky mě to štve… :)