Zahrabat se

Můj otec byl u nás v rodině vždycky využíván jako ultimátní odstrašující příklad.

Samozřejmě z mnoha důvodů.

Nějak když mu táhlo na čtyřicet se rozhodl, že má všeho dost, a odstěhoval se na chalupu v horách. Ostřihl se od světa, s lidmi komunikoval jen telefonicky nebo je vídal při svých (postupem času čím dál častějších) návštěvách hospody, a žil z renty sám v chalupě se smečkou psů.

Když mi bylo -náct, Makovice mi často vyhrožovala, že jsem jako on a že i stejně dopadnu, opuštěná, zapomenutá a sama někde v lesích. A já se toho děsila.

Ale popravdě, on stačí jen jeden blbý den plný srážek s blbci a člověk to trochu začíná chápat. A má chuť se taky na všechno vyvítevyco, odstěhovat se někam, kde nejsou mobilní data, vypnout telefon, notebook vyhodit z okna a prostě si užívat to ticho. A nemuset se aspoň pár dní srážet s blbci.

No co. Geny jsou geny.