„Hele, co kdybychom ve čtvrtek večer konečně zašli do té Hergetovy Cihelny?“
„Tak jo.“
…
„Máme na čtvrtek tu rezervaci.“
„Ale ve čtvrtek večer přijedou Moraváci vyzvednout si klíče od chaty.“
„Aha, tak já to přehodím na pondělí.“
…
„Tak Moraváci ve čtvrtek dorazí už ve dvě odpoledne.“
„Vida, já tu rezervaci ještě nepřehodila, tak to necháme na čtvrtek.“
…
„Hele, tak mi zrovna volali Moraváci, že teprve vyrazili a přijedou až kolem tý pátý…“
„@#$&!!!“
———————
Už když jsem v listopadu navštívila Cihelnu poprvé, věděla jsem, že sem chci někdy I. vzít. Původně jsem plánovala, že tu oslavíme jeho narozeniny, pak ale nějak nebyl čas, pak jsme jeli do Walesu a pak zase nebyl čas. Nakonec jsem usoudila, že bychom tu tedy mohli oslavit roční výročí, což konečně vyšlo. A jsem moc ráda, že jsme šli, protože jsme si fakt pochutnali. Tříchodová večeře, k níž nám číšník doporučil výborné červené víno, a k tomu nádherný výhled na řeku. Jediná drobná vada na kráse je, že mě to nakonec I. nenechal zaplatit, takže se z mého daru pro něj stal vlastně jeho dar pro mě :D
Napsat komentář