• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Zuby, pohroma huby

365

1 Čvc

Nemám ráda zubaře.

Jako malou mě máma brala k zubařce, která mi tvrdila, že mám na šestce „jenom nějaký pigment“, aby mi onen pigment pak o pár let později, když daná doktorka na naší poliklinice přestala působit, její nástupkyně vrtala a nahrazovala plombou, protože to samozřejmě nebyl jenom pigment, ale starý dobrý kaz. Který se těch pár let moc pěkně rozvíjel.

Poté už mě maminka k zubaři nějak nebrala, a já si samozřejmě nestěžovala. Teprve když mi odbilo osmnáct a měla jsem se o sebe začít starat, říkala jsem si, že bych možná zase mohla někdy zajít k zubaři, dokopala jsem se k tomu ale až v jedenadvaceti. V době, kdy už obě dvě zubařky dávno nahradil mladý charismatický stomatolog.

Usoudila jsem tedy, že to je ten pravý, kdo by mě mohl zbavit mé fobie ze zubařů, a dobrovolně usedla do jeho křesla.

A milý mladý charismatický fešný stomatolog vzal do ruky vrtačku a udělal mi sedm plomb. Najednou.

Když jsem o hodinu a půl později opouštěla jeho ordinaci o tři a půl tisíce lehčí a se svetříkem poprskaným zubní drtí, říkala jsem si, že jsem to s tím optimismem asi trochu přehnala.

Znovu jsem se tedy k panu doktorovi odvážila až po třech letech, před rokem na jaře. Doktor mi pochopitelně vynadal, že jsem se dlouho neukázala, a propustil mě překvapivě po deseti minutách krátké prohlídky, že je všechno v pořádku. Jen mě zapřísahal, abych si někam zapsala, že mu mám v říjnu zavolat znovu.

No… v hlavě jsem to nosila. Od onoho října jsem na to myslela. Ale když se spojí má fobie ze zubařů s mou fobií z telefonování, nedělá to dobrotu. Nakonec jsem se odhodlala asi před čtrnácti dny a skutečně se objednala.

Doktorovi jsem tedy dnes vysvětlila, že na tom pracuju a že se zlepšuju – že po první devítileté pauze jsem to stáhla na tři roky a teď už jen na rok, že třeba časem ten půlrok dám. A doktor mi na oplátku doporučil, že si mám rozmyslet, jestli nechci rovnátka a jestli nechci vyndat osmičky. Ptal se mě, jestli nejsem těhotná, a když jsem vyděšeně odpověděla „Ježiši neee!“, podivil se, proč takové zděšení, načež dodal, že si mám osmičky nechat vyndat před těhotenstvím. No, aspoň mám pěkných pár let na rozmyšlenou.

Leave a Comment

Previous Post: « Ach my ženy…
Next Post: Konečně ji potkal »

Reader Interactions

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura