O chudácích v obchodech

Několikrát jsem se zapřísáhla, že bych si nikdy neposlala chlapa pro dámské hygienické potřeby. Stává se mi občas, že v daném oddělení hypermarketu potkám nejistě bloudící pány, kteří se zoufalými výrazy v očích zkoumají jednotlivé značky vložek a tamponů a sčítají, kolik kapiček který typ má. Občas se najde takový, který dokonce na celé oddělení (a na všechna oddělení přilehlá) do telefonu huláká „Jo? A který teda chceš? Tajdlencty ultratlustý, co mají šest kapiček? Takže to máš hodně silný, jo? A pak tady maj ještě tydlenty fialový, jenomže ty nemaj ty postranní křidýlka, to vadí?“ Rozhodla jsem se, že takovou potupu jakékoli své drahé polovičce nikdy nepřivodím. Ne. Prostě ne.

– – –

Dnes jsem potkala podobného chudáka.

Pán tak mezi padesáti a šedesáti, na sobě béžové kalhoty od obleku a košili s kravatou, v ruce diplomatku, a pomalu bloumal mezi regály s kosmetikou v drogerii. Prošedivělé vlasy, pivní pupek mu z kalhot kyne přes pásek, a pán soustředěně otevírá všechny řasenky, co jsou u každé značky k mání, a důkladně, s nosem téměř až u nich, zkoumá titěrné nápisy na obalech.

Když jsem okouněla u vedlejších regálů dostatečně dlouho, pán se ke mně nenápadně přitočil a povídá:

„Slečno, vy se v tom asi vyznáte, prosimvás, je tahleta řasenka voděodolná?“

Já: „No pokud to na ní nepíšou, tak nejspíš není.“

„Aha… já myslel, že v dnešní době už jsou všechny voděodolný…“

„Pokud já vím, tak nejsou.“

„Víte, mně manželka řekla, ať jí koupím řasenku, a já teď nevím, kterou vzít…“

„No, pokud nevíte, kterou řasenku žena používá…“

„To samozřejmě nevím!“ málem se na mě utrhl vystresovaný chlap.

„… tak já vám můžu maximálně doporučit některou, kterou mám vyzkoušenou, ale jinak vám nepomůžu.“

„Ale to bude stát moc peněz, ne?“

Tázavě jsem se na něj podívala, co má na mysli tím moc peněz.

„Já myslel, že jí koupím nějakou za stovku, maximálně tak dvě… Támhle měli ale i nějaký za čtyři stovky!“

„Ehm, já ale vážně nevím, jakou by si vaše paní představovala, s tím vám asi nepomůžu…“

No teda, chlape, jestli tý svý paní koupíš tu řasenku Miss sporty, kterou máš v ruce, tak mám obavu, že tě s ní pěkně požene…

„A vážně nejsou všechny voděodolný?“

„Nejsou.“

„Aha… tak… já to asi… radši nechám být.“

Předpokládám, že chudák strejda, co strávil u regálů s kosmetikou dobrou půlhodinku nešťastným zkoumáním všech těch dámských udělátek, dostal doma pojeb, jak to, že slíbil koupit řasenku a přijel s prázdnou. A já tohle fakt nikdy nechci svýmu chlapovi udělat. Proboha, vždyť on by si mě taky nikdy neposlal pro závitníky em šestky! Teda aspoň doufám…