Stačilo, abych při přípravě grilování nakrájela chleba na krajíce, přinesla je na terasu a moje drahá polovička se svalila smíchy.
Ukazoval na mé krajíce a chechtal se, že neumím chleba nakrájet rovně, že mám všechny krajíčky šejdrem.
Nejdřív jsem se cítila uraženě.
A pak jsem si vzpomněla, že přesně kvůli tomuhle vždycky nadává Makovice na našeho dědu.
Že si vždycky chleba ukrojí šikmo, takže pak po něm musí bochník zarovnávat a vznikne jí tak to, čemu I. říká brzda pod vlak.
A pak jsem si vzpomněla na svoje dětství. Na to, jak jsem byla čerstvě školou povinná a trávila prázdniny s babičkou a dědou na chalupě.
A na to, že babička nikdy nevyvařovala večeře a vždycky si každý dělal svůj obložený chleba.
A na to, jak jsem vždycky žebrala u dědy, aby mi taky ukrojil krajíc, protože jsem to sama neuměla.
A na to, jak se pak děda rozhodl, že mě to teda naučí…
Napsat komentář