• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Wales, den jedenáctý

365· Ze života

28 Kvě

Co by to bylo za návštěvu Walesu, kdybychom nenavštívili taky hlavní město Walesu, že? Zvolili jsme středu, na kterou hlásili místy přeháňky, a ve městě se člověk snáze před deštěm schová. Ovšem cestou do Cardiffu nás provázel takový liják, že jsem měla tendenci odpískat i návštěvu hradu a nejprve vyrazit po obchodech. Když jsme ale dorazili do města a zaparkovali, už nepršelo tak silně, takže jsme na hrad přece jen vyrazili.DSC_3534_resize

Z původní podoby hradu v Cardiffu toho do dneška moc nezbylo – jen obvodové hradby a strážní věž. Uvnitř hradeb je ale instalace o Cardiffu za druhé světové války, kdy byly hradby využívány jako kryty. V jedné chodbě tak byla pouštěna smyčka houkající protiletadlové sirény a následné zvuky padajících a vybuchujících bomb. Jak se to tak rozléhalo dlouhou chodbou – no docela chlupy ježící zážitek.

Pak jsme vylezli na věž a rozhlédli se po okolí. Podle Lonely Planet je sportovní stadion, který stojí prakticky hned za hradem, nádherný a úžasný, já si ale nemůžu pomoct, mně přišel prostě hnusný. Zvlášť, když se mi permanentně pletl do záběru při snaze vyfotit modernější část hradu.

DSC_3544_resize

Tahle novogotická přístavba, postavená po roce 1866, se zachovala i s interiéry, na to, aby vás do ní pustili, si ale musíte koupit Premium prohlídku s průvodcem, což jsme my neučinili. Prošli jsme si alespoň výstavu o velšském vojenství, umístěnou v suterénu pod pokladnou, a pak vyrazili do centra Cardiffu projít pár obchodů.

DSC_3541_resize

Odpoledne se počasí trochu umoudřilo a konečně přestalo pršet, takže jsme se, po rychlém obědě v Pizza Hut, vypravili dál. Naším dalším cílem byl Castell Coch, tedy v překladu Červený hrad. Nejmenuje se tak ale proto, že by byl červený – současný hrad je totiž postaven na troskách hradu z 13. století, který nesl tohle jméno. Nynější hrad je ale replika středověkých hrádků, postavená v 19. století na přání tehdejšího milionáře Johna Crichton-Stuarta, třetího markýze de Bute, jenž si přál mít trochu zvláštní letní sídlo.

DSC_3546_resize

DSC_3549_resize

DSC_3561_resize

Hrad zde postavil architekt William Burges, který má na svědomí i novou přístavbu cardiffského hradu (kterou také stavěl na povel tohoto markýze de Bute). Zvenčí tedy hrádek napodobuje 13. století (včetně padacího mostu a padací mříže), zevnitř je ale vybavený viktoriánsky, což je mnohdy fakt dost kýč. Třeba když jsou na kopuli nad postelí hradní paní namalovány opice.

DSC_3565_resize

DSC_3568_resize

DSC_3572_resize

Po téhle pseudohistorické perličce, z níž by Makovice a podobní milovníci dějin asi vyskočili z okna, jsme se vydali na další hrad, tentokrát už autentičtější – Caerphilly Castle. Tenhle hrad ze 13. století dostal dost na prdel v průběhu britské občanské války, kdy ho parlamentaristé záměrně zničili, aby nepadl do rukou roajalistům, koncem 19. století se ale místní pod vedením již zmiňovaného markýze de Bute rozhodli to, co z obřího hradu zbylo, vyspravit, zabránili jedné z věží v dalším naklánění a zrekonstruovali hrad aspoň z části.

DSC_3581_resize

DSC_3578_resize

DSC_3608_resize

V dnešní době se místní památkáři snaží z hradu vytřískat co nejvíc, takže jsou tu umístěny všelijaké projekce a digitální instalace, zabývající se historií hradu. Jedna z místností je vybavena obřím tabletem, na němž jsou různé minihry pro děti – takže asi tušíte, kde I. zkejsnul na nejdelší dobu :D Mě naopak nejvíc z celého hradu fascinovala naklánějící se popraskaná věž, která působí dojmem, že takhle přece nemůže vydržet a že stačí, aby trošku zafoukal vítr nebo někdo poblíž kýchnul a celá věž spadne. Přitom je ale takhle nakloněná už pár set let :D

DSC_3595_resize
DSC_3591_resize

DSC_3593_resize

Z hradu jsme odcházeli chvíli před zavíračkou a zamířili ještě na nákup potravin, když jsme se ale vraceli k autu, už zase začínalo pršet – a domů jsme se opět vraceli v lijavci.

2 Comments

Previous Post: « Wales, den desátý
Next Post: Wales, den dvanáctý »

Reader Interactions

Comments

  1. Makovice says

    5.6.2014 at 01:01

    Těší mě, že mě tak dobře znáš, takže tě ničím nepřekvapím. Vidouc ten příšernej strop, vůbec bych tam nelezla a za ušetřený peníz si koupila horkýho psa. :D

    Odpovědět
  2. Quanti says

    16.6.2014 at 08:13

    Ta polozbořená věž je super!

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura