Používání veřejných záchodků rozhodně nepatří mezi moje koníčky, občas ale když musíš, tak musíš. A tak mi tuhle nezbývalo, než se pokorně odplížit na záchodky v Centru Černý Most.
Ještě štěstí, že tenhle obchoďák vloni prošel rozsáhlou rekonstrukcí, při níž zrekonstruovali i záchodky. Jednotlivé kabinky už tedy nejsou odděleny jen dřevotřískou, jsou již vyzděné a zcela oddělené, jen dveře končí asi 20 centimetrů nad podlahou a jsou vybaveny takovou tou páčkou, kterou se zamknete a zároveň zvenčí změníte znamení pod klikou z bílého na červené a dáte tak čekajícím najevo, že tady je obsazeno.
Takže vejdu, zavřu za sebou, zamknu se, no dál to znáte.
V tu chvíli bylo zpoza dveří slyšet, že na záchodky právě vešla maminka s chlapečkem. Chlapeček nešťastně kňoural, že už fakt stlašně musí čůůůlat. Maminka s klidem odtušila: „Tak se koukni, jestli je tam volno.“
Za dveřmi mé kabinky se objevil stín, načež se v díře pode dveřmi objevila hlava asi čtyřletého blonďatého modrookého chlapečka.
Chvíli mě zaujatě pozoroval, jak trůním na míse, zkoumavě se mi zadíval do očí, načež se zase zvedl a hlásí matce: „Né, tam někdo je.“
„No, tak musíme počkat,“ odvětila matka klidně.
Napsat komentář