Zjistila jsem, že jsem kocourovi vypěstovala solidní Pavlovův reflex. Ani u toho nemusím zvonit na zvoneček.
V našem 2+kk je zbytečné kočky volat, když se chystáte je nakrmit – vždycky žrádlo ucítí a okamžitě se vedle vás zhmotní. Situace je ale jiná, když je Ištar na návštěvě u sousedů. Kocour je strašpytel a z bytu skoro nevystrčí nos, zato Ištar chodí na návštěvu do vedlejšího bytu velmi ráda. A tak se samozřejmě občas stane, že potřebuju odejít a musím ji přivolat. A za to, že přijde na zavolání, samozřejmě dostane jako odměnu nějakou tu mňamku.
A tak jsem zjistila, že stačí, abych jen hlasitě zavolala Ištařino jméno, a okamžitě vedle mě stojí Samael (ať už předtím hluboce chrápal kdekoliv), třeští na mě oči a mlsně se olizuje v očekávání, co dostane dobrého :D Máme tedy vlastně dvě kočky, které obě slyší na jméno Ištar…
Napsat komentář