Taneční

Z práce jezdívám každý den přes Náměstí Míru a tak klušu do metra většinou právě v čas, kdy se 15letá mládež hrne po eskalátorech nahoru ke Kulturnímu domu železničářů, kde jim za chvíli začne další hodina tanečních. Přesně do těch samých tanečních jsem před devíti (?! vážně už je to devět let?!) lety chodila taky, a proto mě baví sledovat ty načančané, silně nalíčené slečny s pečlivě nalakovanými lokýnkami, v šatičkách na to, jak je dnes zima, skoro moc krátkých, a na jehlách, v jakých bych se já zabila. Možná ještě víc mě ale baví pozorovat nenamalované slečny, které na tlustých podpatcích vrávorají, jako by je měly prvně na nohou, případně kráčí chůzí dřevorubce, i když na sobě mají šaty, krásné boty a v ruce psaníčko. Okukuju taky uhrovaté puberťáky ve více či méně (spíš méně) padnoucích oblecích a polobotkách, v nichž se evidentně necítí ve své kůži. Z kapsy jim čouhají bílé rukavičky, které je pak bude tancmajstr nutit navléknout a oni je zase při každé příležitosti propocené sundávat. A jakmile bude po přestávce, polovina osazenstva náhle zmizí a nepoměr dívek ku chlapcům bude ještě znatelnější než na začátku lekce. Zkrátka a dobře, všechno při starém. Tedy až na tu drobnost, že jsem s žádnou ze slečen neviděla jít do tanečních gardedámu. Zatímco když jsem chodívala do tanečních já, Makovice se mnou byla snad na všech hodinách :D