Dvacet devět po sedmé

Na šestého května jsem měla velké plány – jedná se totiž o den narozenin mé drahé polovičky. Už vloni v listopadu, když jsme s kolegou zavítali na večer s Beaujolais Nouveau do Hergetovy Cihelny, mi bylo jasné, že do téhle restaurace chci vzít Ivana na večeři na jeho narozeniny. Když jsem pak před Vánoci hledala inspiraci na vánoční dárky a objevila jednu šikovnou cukrářku, měla jsem jasný i dort. Pár týdnů předem jsme tedy začali plánovat, že si I. na své narozeniny vezme home office, takže si ho budu moct doma trošku rozmazlovat. Já byla odhodlaná zatáhnout ve škole přednášku a udělat rezervaci v restauraci, kde si pak dopřejeme dlouhou chutnou romantickou večeři.

A pak se do toho vložil pan Murphy.

Skoro měsíc předem jsem objednala dort, aby týden předem začal I. strašně bolet zub. Termín u zubaře ale dostal až na 12. května, takže jsem pár dní v panice váhala, jestli objednávku dortu zrušit, nebo nechat.

Navíc I. objednal na úterý lístky na České nebe u Cimrmanů, což poněkud narušilo mou představu večeře. Ale přece jen, divadlo začíná v sedm, to bychom tu večeři trošku dřív stihnout mohli, že jo.

Pak se I. objednal ke kožařce na 11:40. No co, aspoň budu mít čas vyzvednout ten dort.

A nakonec mi přišel ze školy mail, že účast na přednášce ten den je povinná, protože jde o přednášku hostovanou. Takže večeři v Hergetově Cihelně určitě nestihneme, protože Jinonice.

Ivan tedy prohlásil, že nemá smysl, aby si kvůli tomu bral home office, a že tedy na to kašle.

Já se v pondělí utrhla dřív z práce a šla jsem ještě koupit poslední, poněkud rozměrný dárek, který jsem doma neměla kam schovat a proto jsem jeho koupi odkládala na poslední chvíli – a samozřejmě mi jej mezitím stihli vyprodat.

Objednala jsem tedy dar na Mallu, který tvrdil, že si ho hned druhý den budu moct vyzvednout na pobočce, tak jsem si říkala, že dopoledne stihnu vyzvednou dort a dárek a večer po návratu z divadla si uděláme menší oslavu.

Dort jsem vyzvedla, ale SMS z Mallu, že mám zboží připraveno k vyzvednutí, dorazila až odpoledne, když jsem vyrážela do školy. Takže už mi nezbyl čas pro něj dojít.

Ve škole na hostované přednášce jsme stejně nebyli všichni a stejně si nikdo nedělal prezenci a přednáška sama o sobě nebyla žádná hitparáda, takže jsem na ni vlastně ani nemusela chodit.

Poté jsme se s I. sešli na Náměstí Republiky a skočili na večeři do Palandy, než jsme zamířili do Žižkovského divadla Járy Cimrmana na České nebe, které bylo super (i když seminář je docela slabý, upřímně řečeno).

A po návratu domů jsem rozsvítila 29 svíček, naaranžovala doprostřed stolu dort a konečně jsme měli čas na aspoň část z původně plánované oslavy sedmých devětadvacetin :)