Hejt na učitele

Tak jo. Zase jednou někdo napsal článek dřív než já. A tentokrát to byli kluci z My bychom to udělali lépe.

Při svém minulém studiu jsem se tolikrát setkala s pedagogy, kteří jen rozdali referáty a zbytek předmětu byl jen o prezentacích spolužáků.

Prezentací spolužáků, kteří jen chtěli zápočet/známku a to, o čem vykládali, jim bylo úplně šumafuk.

Prezentací spolužáků, kteří prezentovat ani neuměli.

Prezentací spolužáků, kteří jen četli texty zkopírované z Wikipedie.

Prezentací spolužáků, kteří si huhňali dlouhé monology pro sebe a všichni v posluchárně jen spali.

Prezentací spolužáků, kteří sami nevěděli, co vlastně prezentují. „Eeeeehm, co jsem to tady… proč tady ten slajd vlastně je? No to je jedno, to přeskočíme…“

A tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Nejhorší na tom ale je, a to kluci z Mybychom nezmínili, že těmhle učitelům samotným je to vlastně taky šumafuk. Je jim jedno, že žáci jenom přečetli texty z Wikipedie a že jim příprava prezentace trvala jen pět minut před hodinou a informace jim šly jedním uchem tam a druhým ven. Je jim jedno, že z toho nikdo ve třídě nic nemá. Je jim jedno, když někdo říká naprostou blbost. Prostě si to odučí a nazdar.

Tenhle způsob výuky nemůžu odpustit hlavně Martinu Jonášovi, zahraničnímu zpravodaji ČT, který nás takhle měl učit politickou geografii. První hodiny, které vedl on sám, byly hrozně zajímavé a dávaly nám nahlédnout do práce zahraničního zpravodaje. Pak ale všechnu práci přehodil na nás a zbytek semestru byl naprosté utrpení. Proč na to učení teda vůbec kývnul, když evidentně neměl čas se na hodiny sám připravit a bylo mu úplně jedno, co se na hodině děje?