Sto

Chtěla jsem napsat nadšený příspěvek o tom, že jsem vydržela už 100 dní z 365 a zvládla v průběhu letoška napsat už 100 postů, vzhledem k tomu, že ale píšu až s třídenním zpožděním, není to veselí až tak velké.

V pátek jsem totiž uklízela celý byt (a že to taky potřeboval jako prase drbání!), protože jsem se propůjčila k tomu, že u sebe na víkend nechám přespat bratra jedné kamarádky. I., který v pátek odjížděl do Chorvatska na loď, z mého rozhodnutí nebyl nadšen a mručel, že bych si neměla v jeho nepřítomnosti do bytu zvát úplně cizího chlapa. Já mu odpovídala, že věřím tomu, že kamarádky bratr bude fajn a že ona by mi určitě do bytu nenasadila nějakou úchylnou existenci. A tak mě I. aspoň požádal: „Až přijede, řekni mu, že dobře střílím.“ A mudroval, jestli se nemá zastavit doma pro prostřílený terč z minulé návštěvy střelnice a přilepit mi ho na dveře jako důkaz :D Když si pak ráno balil věci, sáhl do peněženky, významně se na mě podíval a povídá: „Já ti tady na stole nechám svoje zbrojní průkazy, ano?“

Ne, z návštěvy se nevyklubal úchyl, naopak – velmi milá a vtipná společnost, se kterou jsem si víkend vážně užila a jsem ráda, že jsem ji tu měla. Být tu sama, rozhodně bych si ten víkend tolik neužila :)